.png){kind=small}
Místo
s příběhem
Panství Bzí, jehož kořeny sahají až do 14. století prošlo cestu od středověké tvrze přes barokní sídlo pro vyšší společnost až po ikonickou filmovou lokaci, kde vznikaly legendární snímky jako Zlatí úhoři nebo Svatba upírů.
Sláva Panství sahá hluboko do historie, zažilo časy krásy i období úpadku, aby dnes mohlo pod křídly nových majitelů psát svou další kapitolu. Vstupte do historie, která v těchto zdech nikdy nepřestala dýchat.
První historické zmínky a významné příběhy
Počátky Bzí jsou pevně spjaty s vrcholným obdobím českého středověku. První písemná zmínka pochází z roku 1345, kdy český král Jan Lucemburský věnoval zdejší statky Petru I. z Rožmberka – tehdejšímu „místokráli“ a jednomu z nejmocnějších mužů království. Rožmberkové ze Bzí vytvořili důležitý opěrný bod své moci na jihu Čech. Jako zástupci a správci rožmberského dominia se zde střídali drobní šlechtici, rytíři a věrní klienti rodu.
Proměna v renesanční sídlo
a slavná svatba
V průběhu 16. století zažila původní středověká tvrz radikální proměnu. Významný rod Hozlauerů z Hozlau ji přestavěl na reprezentativní, avšak stále vysoce funkční renesanční zámek. Právě tehdy Bzí získalo svou charakteristickou a dodnes čitelnou podobu: uzavřený čtyřkřídlý objekt s vnitřním nádvořím. Bzí v té době žilo čilým společenským ruchem. V roce 1571 se zde konala velkolepá svatba Eufemie Hozlauerové s Jiřím mladším Vratislavem z Mitrovic (pozdějším purkrabím Pražského hradu).
Tato rodová linie na svých nedalekých sídlech hostila nejvýznamnější osobnosti tehdejšího politického a kulturního života, včetně legendárního Petra Voka z Rožmberka či slavného renesančního učence Tadeáše Hájka z Hájku. Barokní éra později v tichosti vtiskla zámku střídmou eleganci v podobě nového portálu se znaky majitelů a výrazného štítu.
Prvním doloženým držitelem byl roku 1367 Mikuláš z Bošilce a po něm Bohuněk ze Bzí (1378), jehož rodové znamení , šestnáctipaprskovou hvězdu, můžeme dodnes obdivovat na svorníku klenby gotického kostela v sousedním Horním Bukovsku. Právě v této době, na sklonku 14. století, vyrostlo ve Bzí první vladycké sídlo, předchůdce dnešního zámku.
Historická fotografie areálu z pohledu od pivovarského rybníku.
Třicetiletá válka a povstání
Dějiny Bzí nebyly vždy klidné. Majitelé panství, Hložkové ze Žampachu, se aktivně zapojili do stavovského povstání (1618–1620). Albrecht Hložek působil jako relátor generálního sněmu, který zvolil „zimního krále“ Fridricha Falckého. Následné pobělohorské konfiskace sice rod ustál, ale skutečná katastrofa přišla s tažením cizích armád.
Během třicetileté války bylo Bzí nepřátelskými vojsky brutálně vypáleno a zpustošeno. Když panství v roce 1651 přebíral Dietrich z Germersheimu, z celého zámeckého areálu zbyl pouhý čeledník, jedna komora a ovčín. Síla tohoto místa se však projevila v jeho schopnosti povstat z popela, areál byl kompletně obnoven a jeho hospodářská role ještě posílila.
Historické fotografie ze soukromého rodinného archivu.
Schwarzenbergové a příběh „Krále moru“
Nejslavnější kapitola správy Bzí se začala psát roku 1661, kdy panství koupil Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu, zakladatel jihočeské primogenitury tohoto mocného rodu. Zdaleka nejzajímavější osobností, která Bzí zdědila, byl však jeho syn Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652–1703).
Historická fotografie průčelí zámku.
Ferdinand dosáhl nejvyšších postů u císařského dvora ve Vídni, ale do evropských dějin se zapsal něčím zcela výjimečným – svým obrovským sociálním cítěním. Během katastrofální morové epidemie ve Vídni v roce 1680 osobně dohlížel na bezpečí obyvatel a nařídil otevřít všechny panské sklady s potravinami, které spravedlivě rozděloval chudým. Za svou odvahu a lidskost si vysloužil nesmrtelné přízvisko „Král moru“. Během obléhání Vídně osmanskou armádou (1683) pak na vlastní náklady zásoboval celé hlavní město. Právě pod správou tohoto velkého muže Bzí prosperovalo jako klíčové administrativní a hospodářské centrum celého okolí.
Autentické svědectví minulosti
Ve 20. století postihl areál hluboký úpadek. Po pozemkové reformě ztratil svou původní správní funkci, sloužil armádě i zemědělskému družstvu a v druhé polovině století fatálně zchátral.
Dnes však Panství Bzí prožívá svou novou renesanci. Není místem okázalé, umělé krásy, jeho skutečná hodnota tkví v neuvěřitelné autenticitě a vrstevnatosti. Každá rýha v omítce, fragment obranné zdi se střílnami, půlkruhová bašta nebo klenuté sklepení vyprávějí skutečný, nepřikrášlený příběh o tom, jak se na jihočeském venkově po staletí skutečně žilo, pracovalo a tvořilo.
Architektura a historie v ní otisknutá
Když procházíte areálem Panství Bzí, nečtete dějiny z učebnic, ale přímo z jeho zdí. Zdejší architektura je fascinujícím vrstvením stylů, od středověké strohosti přes renesanční řád a barokní eleganci až po čistě účelnou industriální a zemědělskou architekturu 19. století. Bzí je unikátní tím, že se zde zachovala symbióza panské rezidence a funkčního zázemí v neobvykle autentické, syrové podobě.
Otisky staré tvrze
Vše začalo ve 14. století. Dnešní reprezentativní zámek stojí na základech gotické vladycké tvrze. Středověcí stavitelé kladli důraz především na obranu a bezpečnost. Přestože pozdější přestavby ranou podobu překryly, nejstarší epocha v areálu zanechala nesmazatelné stopy.
Nejhmatatelnějším důkazem starého obranného systému je zachovaná kamenná hradba se střílnami a charakteristická půlkruhová bašta, které dodnes lemují okraj areálu a připomínají dobu, kdy Bzí muselo odolávat potenciálním útokům.
Historická fotografie zámku.
Aktuální dronová fotografie zámku.
Zrození čtyřkřídlého zámku
V průběhu 16. století, za vlády rodu Hozlauerů z Hozlau, prošlo Bzí nejzásadnější proměnou své existence. Stará, nepohodlná tvrz byla od základu transformována na renesanční sídlo.
Právě renesance vtiskla zámku urbanistický koncept, který určuje jeho tvář dodnes: uzavřenou čtyřkřídlou dispozici kolem obdélníkového vnitřního nádvoří. Tato kompozice v sobě dokonale spojovala tehdejší italské trendy (symetrie, uzavřenost do sebe, soukromí) s českou praktičností. Z této doby pocházejí masivní konstrukce, tloušťka obvodových zdí a základní dispoziční rozdělení budov.
Barokní elegance a funkční minimalismus
Po pustošivém požáru během třicetileté války musel být zámek v polovině 17. století radikálně obnoven. Baroko do Bzí nepřineslo okázalou zdobnost, jakou známe z velkých zámků, ale spíše střídmou, elegantní funkčnost, která odpovídala postavení Bzí jako hospodářského centra.
Hlavní vstup do zámku získal reprezentativní barokní portál, nad nímž se hrdě tyčil panský znak.
Architektonickou dominantu fasády pak dotvořil výrazný štít, který pohledově rozbil přísnou renesanční hmotu křídla.
Uvnitř zámku baroko striktně oddělilo provozy. Přízemí s těžkými valenými klenbami sloužilo hospodářství, byla zde černá kuchyně, sklady nářadí, zbraní a hluboké pivní sklepy. První patro s prosvětlenými chodbami a plochými stropy naopak nabízelo komfortní zázemí a kanceláře pro vrchnostenské úředníky, revírníky a správce.
Monumentální hospodářský dvůr
Zatímco samotný zámek reprezentoval správu, přilehlý hospodářský dvůr (památkově chráněný jako celek od roku 1958) je oslavou užitkové architektury. Dvůr je monumentálním organismem obklopujícím obrovské prostranství.
Budovy s čísly popisnými 10, 13, 54 a 55 představují vrcholně funkční stavby. Obrovské prostory bývalých stájí a koníren (nyní již Zámecká Taverna) zaujmou svou robustností, masivní klenby nesené kamennými sloupy musely odolat obrovskému provozu a váze tun obilí uloženého v patrech nad nimi.
V 18. a 19. století se areál rozrostl o industriální stopu. Přestavba části budov na panský pivovar a lihovar přinesla nové technologické prvky (komíny, specifické větrací otvory pro sladování, chladicí prostory), které do tradičního venkovského komplexu vnesly závan průmyslové revoluce.
Fotografie bývalých stájí z roku 2021.
Fotografie Zámecké Taverny (stájí) z roku 2026.
Zámecká kaple a tajemství zvonu
Jedním z nejkrásnějších architektonických prvků areálu bývala zámecká kaple, která tvořila dominantu východního křídla hospodářského dvora. Nad její střechu vystupovala jemná dřevěná věžička (zvonička).
Přestože samotná zvonice v dobách hlubokého úpadku ve 20. století zchátrala a zřítila se, genius loci tohoto místa nevymizel. V 90. letech 20. století byl při vyklízení tun trosek a suti jako zázrakem objeven původní barokní zvon z roku 1750. Tento nález je dodnes symbolem kontinuity celého panství a důkazem, že architektura Bzí má stále čím překvapit.